O Aishince a Forestovi

Aishinka byla neuvěřitelná salašnice. Uměla nás milovat, uměla dokazovat každým okamžimkem, jak moc je ráda v naší společnosti, uměla nás kdykoli rozesmát, uměla se radovat ze života.... Taky byla tvrdohlavá a když si něco umanula, tak jsme s ní nehli, byla to taková ředitelka, která dala vždy najevo, když se jí něco nelíbilo. Byla to prostě osobnost s nakažlivým úsměvem. A co víc - uměla a dokázala být pro Foresta tou nejúžasnější kamarádkou, tou nejmilovanější "mámou", která Forestíka vychovala a bezesporu byla pečujícím vůdcem jejich smečky. 

Ale jak to začalo. No začátky mezi nimi nebyly jednoduché. První dva týdny ho maximálně ignorovala. Forestík za ní pořád běhal, chtěl si hrát a využil každé chvíle, aby se k ní přitulul, ale Aishinka byla jak ledová královna, která se nějaký čas nebavila ani s námi. A být s tím malým prckem v jedné místnosti? Ani náhodou.... Šel čas a postupem ho začala brát na milost až se z nich postupně stala nerozlučná dvojka, která spolu zažila nádherné chvíle.

Všechno dělali společně a bylo vidět, jak je na ní Forest zavislej, jak jí zbožňuje. Když velmi náhle zemřela, tak byl brouček úplně ztracenej. Neměl tu svoji Aishinku, která mu říkala co má dělat, neměl tu svoji kámošku, s kterou si mohl hrát, neměl tu svoji ředitelku, která ho před vším chránila a on se tak cítil v bezpečí. 

A tomu se i mezi salaši říká LÁSKA :-)